Stručná odpověď
Základní konstrukce českého zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zůstala mezi 1. lednem 2020 a 13. zářím 2026 zachována. Poskytovatel musí získat potřebné informace, důkladně posoudit úvěruschopnost a úvěr poskytnout jen tehdy, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet. Spotřebitel má nadále právo úvěr předčasně splatit a při prodlení jsou věřitelovy nároky zákonem omezeny.
Pravidla však dnes obsahují podstatně přesnější požadavky. Posouzení úvěruschopnosti výslovně pracuje s přiměřeností informací, interními i externími zdroji, majetkem, dluhy a platební historií. Zákon připouští automatizované modely, ale nezbavuje poskytovatele odpovědnosti za řádné posouzení. Neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s klíčovým pravidlem dnes soud zohlední i bez návrhu. Po více než 90 dnech prodlení je smluvní úrok omezen a u účelových úvěrů na bydlení je nově podrobně upravena náhrada nákladů při předčasném splacení.
Nejde o úplný redline všech novel. Následující srovnání se zaměřuje na povinnosti, které mají největší praktický význam pro poskytovatele, správu úvěru a ochranu klienta. U konkrétní smlouvy je vždy nutné zkontrolovat její datum, okamžik rozhodné události a přechodná ustanovení příslušné novely.
Rozhodná historická a současná znění
Pro stav k 1. lednu 2020 je rozhodné historické znění zákona účinné od 4. ledna 2019 do 23. dubna 2020. jako minulé znění vycházející ze zákona č. 307/2018 Sb. Pro současné srovnání bylo použito ověřené k 13. září 2026.
Toto časové rozlišení není formalita. Konsolidovaný text zobrazený dnes obsahuje změny, které 1. ledna 2020 ještě neplatily. Nelze jej tedy zpětně použít na starší rozhodnutí bez kontroly časové působnosti.
Úvěruschopnost: stejné jádro, podrobnější dnešní standard
V roce 2020 § 86 vyžadoval posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, případně z databáze nebo jiných zdrojů. Poskytovatel porovnával zejména příjmy a výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.
„Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
—
Tato rozhodovací hranice platí i dnes. Současný § 86 však říká, že poskytovatel musí úvěruschopnost posoudit důkladně. Potřebný rozsah informací se váže na povahu, dobu trvání, výši a rizikovost úvěru. Zdrojem mohou být relevantní interní i externí informace včetně údajů spotřebitele a podle potřeby databáze. Finanční a ekonomická situace je popsána šířeji: zahrnuje příjmy, výdaje, majetek, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů.
Také § 84 dnes výslovně připouští možnost využít při přiměřeném ověřování informací automatizované modely. To není povolení nahradit zákonný úsudek neprůhledným skóre. Poskytovatel musí stále umět doložit, jaké údaje použil, proč byly přiměřené danému úvěru a jak výsledek vedl k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti o splácení.
Následek vadného posouzení je procesně silnější
V obou časových bodech platí, že smlouva je neplatná, poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s druhou větou § 86 odst. 1. Spotřebitel vrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
Rozdíl je v uplatnění tohoto následku. Znění účinné 1. ledna 2020 spojovalo námitku spotřebitele s tříletou promlčecí lhůtou běžící ode dne uzavření smlouvy. Dnešní § 87 tuto větu neobsahuje a výslovně stanoví:
„Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“
—
Pro věřitele je proto dokumentace posouzení ještě důležitější. Nestačí spoléhat na to, že klient neplatnost včas výslovně namítne. Při soudním vymáhání se otázka zákonnosti původního úvěrového rozhodnutí může stát součástí přezkumu z úřední povinnosti.
Databáze a oznámení zamítnutí zůstávají stabilní
Jádro § 88 se zásadně nezměnilo. Poskytovatelé mohou prostřednictvím databáze splňující zákonné podmínky sdílet údaje o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti. Přístup musí být nediskriminační i pro poskytovatele z jiných členských států a informace se smějí používat jen pro posouzení schopnosti splácet. Spotřebitel musí být informován v režimu ochrany osobních údajů.
Obdobně § 89 nadále požaduje bez zbytečného odkladu sdělit zamítnutí žádosti. Jestliže bylo založeno na automatizovaném zpracování nebo vyhledávání v databázi, musí spotřebitel dostat informaci o výsledku a použité databázi. Praktická povinnost tedy není pouze „mít skóre“, ale také správně vysvětlit rozhodnutí v případech předvídaných zákonem.
Prodlení: od dubna 2020 přibyl strop smluvního úroku
K 1. lednu 2020 omezoval § 122 nároky věřitele při prodlení na účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. Smluvní pokuta byla omezena denní sazbou 0,1 % a souhrnným limitem poloviny celkové výše úvěru, nejvýše 200 000 Kč.
s účinností od 24. dubna 2020 doplnil pravidlo pro dlouhé prodlení. Současný § 122 odst. 4 stanoví:
„Dostane-li se spotřebitel do prodlení delšího než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který nepřevyšuje součet repo sazby stanovené Českou národní bankou [...] a 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“
—
Tento strop tedy 1. ledna 2020 ještě součástí zákona nebyl. Novela současně rozšířila některá omezení na vybrané úvěrové vztahy s fyzickou osobou, která není spotřebitelem. Pro smluvní systémy to znamená, že pravidla pro úrok po 90 dnech nelze odvozovat jen z původního nastavení smlouvy; musí se uplatnit zákonný limit platný v rozhodné době.
Předčasné splacení úvěru na bydlení je dnes přesněji vyčísleno
Právo spotřebitele úvěr kdykoli zcela nebo zčásti předčasně splatit platilo už v roce 2020. Věřitel mohl požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů a zákon upravoval případy bezplatného splacení a obecné limity 1 %, případně 0,5 % z předčasně splacené části.
U účelového úvěru na bydlení je dnešní úprava podrobnější. Bezplatné případy zahrnují za stanovených podmínek například prodej nebo převod dotčené nemovitosti či vypořádání společného jmění po uplynutí 24 měsíců. Náhrada je podle § 117 odst. 4 omezena na 0,25 % za každý započatý rok do konce období pevné zápůjční úrokové sazby, nejvýše však 1 % z předčasně splacené částky.
Nový § 117a vymezuje účelně vynaložené náklady jako nezbytné administrativní náklady a úrokový rozdíl. Administrativní složka má samostatný strop:
„Výše účelně vynaložených nákladů podle odstavce 1 písm. a) nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč.“
—
Úrokový rozdíl se počítá pomocí průměrných sazeb zveřejňovaných Českou národní bankou pro srovnatelné skupiny úvěrů na bydlení. Dnešní compliance proto vyžaduje nejen kontrolu zákonného procentního stropu, ale také správnou klasifikaci úvěru, fixace a důvodu předčasného splacení.
Co se do dnešního práva ještě nezapočítává
K datu této rešerše projednává Poslanecká sněmovna , který může zákon o spotřebitelském úvěru dále změnit. Dne 11. září 2026 prošel třetím čtením ve Sněmovně a byl připravován k dalším fázím legislativního procesu. Nebyl však ještě vyhlášen ve Sbírce zákonů, a jeho návrhová pravidla proto nejsou součástí tohoto srovnání práva účinného k 13. září 2026.
Toto rozlišení je zvlášť důležité při automatizované rešerši. Produkční Legalcode MCP v době testu tento tisk chybně označoval jako přijatý zákon č. 7/2026 Sb., zatímco jeho vlastní zdrojový stav zněl „Odesíláno do Senátu“ a oficiální parlamentní historie potvrzovala pouze dokončení projednání ve Sněmovně. Návrh zákona nelze považovat za platné právo jen podle normalizovaného stavového pole.
Praktický kontrolní seznam
Při porovnání starého úvěrového případu s dnešními pravidly je vhodné položit čtyři oddělené otázky. Jaké znění zákona platilo při uzavření smlouvy? Jaká pravidla platila v okamžiku pozdější události, například prodlení nebo předčasného splacení? Obsahuje novela zvláštní přechodné ustanovení? A lze úvěrové rozhodnutí doložit údaji, které byly v dané době dostatečné a přiměřené?
Bez této časové osy hrozí dvě opačné chyby: aplikace dnešních přísnějších či podrobnějších pravidel zpětně, nebo naopak přehlédnutí nové ochrany u události, která nastala až po účinnosti novely. Správným podkladem je vždy časově určené znění v e-Sbírce, nikoli pouze nejnovější konsolidace.
Závěr
Povinnosti účinné 1. ledna 2020 a pravidla ověřená k 13. září 2026 stojí na stejném ochranném základu, ale současný zákon je konkrétnější a v několika bodech přísnější. Důkladnější standard úvěruschopnosti, přezkum neplatnosti i bez návrhu, strop smluvního úroku po 90 dnech prodlení a přesný režim nákladů při předčasném splacení úvěru na bydlení mají přímý dopad na underwriting, dokumentaci i vymáhání. Pro historický případ je proto nutné použít znění účinné v rozhodném okamžiku a oddělit přijaté zákony od návrhů, které legislativním procesem teprve procházejí.
Zdroje
This article provides general legal information, not advice for a specific matter. Laws, facts and procedural deadlines may change the result. Follow the linked primary sources and obtain local advice before acting.