Stručná odpověď
Ve sporu s českým prvkem se oddělují tři otázky: který stát má pravomoc, jaké hmotné právo soud použije a zda bude rozhodnutí uznáno a vykonáno jinde. České soudy nejprve použijí nařízení EU, poté použitelnou mezinárodní smlouvu a pro zbytkové otázky zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (ZMPS).
U občanských a obchodních sporů v EU určuje soud Brusel I bis. Základem je bydliště žalovaného, doplněné zejména místem plnění smlouvy nebo škodné události. Platná doložka může určit soud členského státu, ale neobejde výlučnou pravomoc ani ochranu slabší strany. Právo smlouvy určuje Řím I; delikty upravuje Řím II, zpravidla právem země přímé škody.
Rozvod a rodičovskou odpovědnost procesně upravuje Brusel IIb; zásadní je obvyklý pobyt manželů nebo dítěte, nikoli jen občanství. Rozhodné právo českého rozvodu a řady rodinných otázek doplňuje ZMPS a haagské úmluvy; výživné spojuje nařízení č. 4/2009 s Haagským protokolem z roku 2007. V insolvenci rozhoduje soud centra hlavních zájmů dlužníka (COMI) a zpravidla použije právo státu, který řízení zahájil.
Rozsudek z jiného členského státu se podle příslušného nařízení zpravidla uznává bez zvláštního řízení a vykonává s předepsaným osvědčením; věc se znovu meritorně nepřezkoumává. U rozhodnutí ze třetí země se hledá smlouva a poté ZMPS, který může odmítnout uznání pro nedostatek spravedlivého procesu, kolizi rozhodnutí, výlučnou českou pravomoc, veřejný pořádek nebo někdy nedostatek vzájemnosti.
Nejdříve mapa pramenů a tři oddělené testy
Pravomoc odpovídá na otázku, zda může rozhodovat český, německý nebo jiný soud. Rozhodné právo určí, zda tento soud použije český občanský zákoník nebo cizí právo. Uznání a výkon řeší účinek již vydaného rozhodnutí. Jediný spor proto může mít například rakouský soud, české hmotné právo a výkon v Německu.
ZMPS sám počítá s předností práva EU a smluv. U občanských a obchodních věcí se vedle unijních nařízení může použít Luganská úmluva vůči Švýcarsku, Norsku a Islandu nebo haagské a bilaterální smlouvy. Přesný časový, územní a věcný rozsah se musí ověřit před podáním žaloby; „přeshraniční spor“ není jedna právní kategorie.
Smlouvy: Brusel I bis a Řím I
Podle nařízení (EU) č. 1215/2012, Brusel I bis, se osoba s bydlištěm v členském státě obecně žaluje tam. U smlouvy může žalobce použít také soud místa, kde bylo nebo mělo být splněno rozhodné plnění. Pro prodej zboží je to místo dodání; pro služby místo jejich poskytnutí. SDEU ve věci C-19/09 Wood Floor vysvětlil, jak se u služeb ve více místech hledá místo hlavního plnění, které zajišťuje předvídatelnost a úzké spojení sporu se soudem.
Výlučně rozhoduje například soud státu, kde je nemovitost, jde-li o věcné právo či nájem v rozsahu článku 24, nebo soud státu zápisu některých rejstříkových práv. Strany si mohou písemně či jinou dovolenou formou zvolit soud členského státu podle článku 25. Slabší strany však mají zvláštní chráněná fóra a předběžná doložka nemůže běžně odebrat spotřebiteli či zaměstnanci jejich povinnou ochranu.
„A person domiciled in a Member State shall, whatever their nationality, be sued in the courts of that Member State.“
—
Řím I odpovídá na jinou otázku. Strany mohou zvolit rozhodné právo pro celou smlouvu nebo její část. Volba však neodstraní všechna kogentní pravidla země, s níž je případ objektivně spojen, ani imperativní normy fóra. Bez volby se podle druhu smlouvy hledá obvyklý pobyt prodávajícího, poskytovatele služby, franšízanta či distributora, s únikovou doložkou zjevně užšího spojení. Spotřebitelská volba nesmí spotřebitele zbavit kogentní ochrany práva jeho obvyklého pobytu, pokud podnikatel do této země zaměřoval činnost. U zaměstnance je východiskem země obvyklého výkonu práce.
„A contract shall be governed by the law chosen by the parties.“
—
Delikty: soud místa události a právo místa škody
Brusel I bis dovoluje u deliktu žalobu vedle bydliště žalovaného také v místě, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Judikatura rozlišuje místo příčinné události a místo přímé škody. U internetového zásahu do osobnostních práv SDEU ve spojených věcech C-509/09 a C-161/10 eDate Advertising vytvořil zvláštní přístup založený také na centru zájmů poškozeného; nelze jej bez dalšího přenášet na každý online obchodní spor.
Řím II obecně používá právo země, kde vznikla přímá škoda, bez ohledu na zemi jednání či následné finanční ztráty. Mají-li obě strany v době škody obvyklý pobyt ve stejné zemi, použije se její právo; zjevně užší spojení může výsledek změnit.
„The law applicable to a non-contractual obligation arising out of a tort/delict shall be the law of the country in which the damage occurs [...].“
—
Na vadný výrobek, nekalou soutěž a omezení soutěže, škodu na životním prostředí a porušení práv duševního vlastnictví platí zvláštní kolizní pravidla. Řím II navíc nevztahuje obecný režim na vše; například soukromí a osobnostní práva jsou z jeho působnosti vyňata a český soud pak může použít § 101 ZMPS. Dohoda o právu deliktu je možná jen v mezích článku 14, s přísnější ochranou slabší strany před škodní událostí.
Rodinné věci: rozvod, děti a výživné
Nařízení (EU) 2019/1111, Brusel IIb, upravuje od 1. srpna 2022 pravomoc, uznání a výkon v manželských věcech a rodičovské odpovědnosti. U rozvodu nabízí několik rovnocenných vazeb založených hlavně na obvyklém pobytu manželů, posledním společném pobytu s jedním zbývajícím manželem, pobytu odpůrce, společném návrhu či kvalifikovaném pobytu navrhovatele; společné občanství je další vazbou. SDEU ve věci C-289/20 IB potvrdil, že manžel může mít pro tento účel jen jeden obvyklý pobyt, určený stálostí a úmyslem vytvořit trvalé centrum zájmů.
U rodičovské odpovědnosti je výchozí soud obvyklého pobytu dítěte v okamžiku zahájení řízení. Zákon chrání kontinuitu, nejlepší zájem dítěte, právo být slyšeno a rychlý návrat při mezinárodním únosu. Pravomoc k rozvodu automaticky neznamená pravomoc rozhodnout o dítěti. Přenos pravomoci, volba soudu a naléhavá opatření mají vlastní úzké podmínky.
Brusel IIb neurčuje obecně rozhodné právo rozvodu. Český soud v zbytkové kolizní otázce použije zejména §§ 49–50 ZMPS: osobní poměry manželů váže na společné občanství, poté společný obvyklý pobyt a jinak české právo; rozvod sleduje právo osobních poměrů při zahájení. Pro rodičovskou odpovědnost je zásadní Haagská úmluva z roku 1996. Výživné upravuje nařízení č. 4/2009 a rozhodné právo určuje Haagský protokol z roku 2007, obvykle podle obvyklého pobytu oprávněného.
Insolvence: COMI, provozovna a lex concursus
Nařízení (EU) 2015/848 svěřuje hlavní insolvenční řízení soudu členského státu, kde je centrum hlavních zájmů dlužníka. U společnosti se vyvratitelně předpokládá sídlo, pokud nebylo krátce před návrhem přemístěno; rozhodující musí být místo zjistitelné třetími osobami, kde dlužník pravidelně spravuje své zájmy. Ve věci C-253/19 MH a NI SDEU zdůraznil, že u nepodnikající fyzické osoby samotná poloha většiny nemovitostí nevyvrací bez dalších objektivních okolností domněnku obvyklého pobytu.
Vedlejší územní řízení lze otevřít tam, kde má dlužník provozovnu, a jeho účinky jsou omezené. Právo státu zahájení, lex concursus, obecně řídí podmínky, průběh, majetkovou podstatu, přihlašování, pořadí i skončení; nařízení chrání některá věcná práva, započtení, pracovní smlouvy, platební systémy a probíhající řízení zvláštními pravidly.
„The courts of the Member State within the territory of which the centre of the debtor's main interests is situated shall have jurisdiction [...].“
—
Mimo unijní rozsah doplňuje § 111 ZMPS českou provozovnu, omezení na český majetek, vzájemnost a ochranu zajištěných věřitelů. Je nutné ověřit také zvláštní režimy bank, pojišťoven a preventivní restrukturalizace.
Uznání a výkon cizích rozsudků
Brusel I bis stanoví automatické uznání civilních a obchodních rozsudků mezi členskými státy. Vykonatelný rozsudek se v Česku vykonává bez dřívějšího prohlášení vykonatelnosti, ale věřitel předkládá vyhotovení a osvědčení podle článku 53. Povinný může žádat odepření zejména pro zjevný rozpor s veřejným pořádkem, nedoručení návrhu v kontumační věci nebo neslučitelná rozhodnutí. Český soud nesmí přezkoumat věc samu. Brusel IIb, nařízení o výživném a insolvenční nařízení mají vlastní formuláře, důvody odmítnutí a přechodná pravidla.
U rozsudku ze třetí země se nejprve kontroluje Luganská, Haagská či bilaterální smlouva. Není-li použitelná, §§ 14–16 ZMPS vyžadují právní moc a uznání; v majetkové věci může být uznání incidentní, výkon však nařizuje český soud. Odmítnutí se týká hlavně výlučné pravomoci, dřívější české věci, neslučitelného rozsudku, odnětí možnosti účasti, veřejného pořádku a v některých případech vzájemnosti. Rozvod či rodičovství mohou mít zvláštní uznávací postup včetně pravomoci Nejvyššího soudu podle ZMPS, pokud věc nespadá pod přednostní evropský či smluvní režim.
Praktický postup
Před žalobou sestavte tabulku stran, bydlišť, sídel, obvyklých pobytů, místa plnění a škody, majetku, dítěte a paralelních řízení. Odděleně zkontrolujte doložku o soudu, rozhodčí doložku a volbu práva. U výkonu zjistěte stát a datum původu, typ rozhodnutí, doručení, právní moc, vykonatelnost a předepsané osvědčení. Chyba ve výběru režimu může vést ke ztrátě času, nákladům, promlčení nebo k rozsudku, který nelze prakticky vykonat.
Závěr
Český přeshraniční spor začíná klasifikací, nikoli automatickou volbou českého soudu či práva. EU pravidla rozdělují smlouvy, delikty, rodinu, výživné a insolvenci do odlišných systémů. ZMPS vyplňuje mezery a řídí mnoho vztahů ke třetím zemím. Bezpečný postup proto řeší pravomoc, rozhodné právo a budoucí výkon souběžně ještě před prvním procesním úkonem.
Zdroje
This article provides general legal information, not advice for a specific matter. Laws, facts and procedural deadlines may change the result. Follow the linked primary sources and obtain local advice before acting.