AI generated reportCZČeština

Jak se liší rozhodnutí finančního arbitra a sankce ČNB za špatné úvěrování?

Finanční arbitr řeší individuální spor spotřebitele a může přiznat plnění; ČNB vykonává dohled a ukládá veřejnoprávní sankce.

Created on
Created on 2026-09-13
Reading time
6 minute read
Topic
Czechia law

Stručná odpověď

Finanční arbitr a Česká národní banka mohou posuzovat velmi podobné jednání poskytovatele úvěru, ale plní odlišné právní funkce. Finanční arbitr rozhoduje konkrétní soukromoprávní spor mezi spotřebitelem a finanční institucí. Může například určit dopad neplatnosti smlouvy, uložit instituci, aby spotřebiteli zaplatila přeplatek nebo vydala bezdůvodné obohacení, a jeho pravomocný nález je soudně vykonatelný. Jestliže návrhu spotřebitele alespoň zčásti vyhoví, uloží instituci také zákonnou sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi; tato sankce je však příjmem státního rozpočtu, nikoli další náhradou pro spotřebitele.

ČNB naproti tomu vykonává veřejnoprávní dohled nad poskytovateli a zprostředkovateli. V sankčním řízení zjišťuje, zda regulovaný subjekt porušil zákonné povinnosti, a může uložit správní trest, typicky pokutu, případně využít další dohledové nástroje dovolené zákonem. Pokuta uložená ČNB nejde poškozenému spotřebiteli a správní rozhodnutí samo zpravidla nerozhodne jeho individuální nárok na vrácení plateb nebo náhradu škody.

Obě cesty se tedy doplňují, ale nejsou zaměnitelné. Jedno pochybení při posouzení úvěruschopnosti může vést k individuálnímu nároku před arbitrem a současně k dohledovému zásahu ČNB. Spotřebitel, který chce získat peníze nebo vyřešit platnost své smlouvy, nemůže spoléhat jen na pokutu regulátora. A naopak úspěch v jednom individuálním sporu automaticky neznamená, že ČNB uložila poskytovateli sankci za systémové porušení.

Dvě instituce, dva druhy rozhodování

svěřuje arbitrovi mimosoudní rozhodování vymezených sporů spotřebitelů s finančními institucemi. V úvěrové věci je navrhovatelem konkrétní spotřebitel a institucí zpravidla poskytovatel nebo zprostředkovatel. Arbitr nejprve usiluje o smír, poté shromažďuje podklady a ve věci samé rozhoduje nálezem.

staví ČNB do jiné role:

„Dohled nad dodržováním povinností poskytovatele, zprostředkovatele […] vykonává Česká národní banka.“

—

ČNB proto neřeší návrh spotřebitele na zaplacení určité částky jako protistrana soukromého sporu. Provádí kontrolu a vede správní nebo přestupkové řízení s dohledově regulovanou osobou. Zkoumá například vnitřní pravidla, vzorek úvěrových složek, ověřování příjmů a výdajů, uchování záznamů, smluvní informace nebo dodržení limitů sankcí.

Co může získat spotřebitel u finančního arbitra

Rozhodnutí FA/SR/SU/3440/2024 dobře ukazuje individuální funkci arbitra. Spotřebitel napadl tři smlouvy s FlexiFin a požadoval určení neplatnosti a vydání bezdůvodného obohacení. Nález z 1. dubna 2025 návrhu zčásti vyhověl:

„Instituce […] je povinna navrhovateli […] zaplatit částku ve výši 29.552,72 Kč.“

—

To je přímé plnění spotřebiteli. Arbitr v takovém řízení může posoudit konkrétní smlouvu, skutkové okolnosti jejího uzavření, údaje skutečně získané od žadatele, provedené lustrace, schopnost splácet a vzájemné platby. Podle výsledku může rozhodnout o peněžitém nároku nebo jiné otázce spadající do jeho věcné příslušnosti.

Zákon počítá s námitkami proti nálezu. Včasné námitky mají odkladný účinek a arbitr může nález potvrdit nebo změnit. Jakmile nález již nelze námitkami napadnout, nabývá právní moci; po uplynutí lhůty k plnění je soudně vykonatelný. Přezkum rozhodnutí arbitra patří do zvláštního režimu části páté občanského soudního řádu, nikoli do běžného přezkumu rozhodnutí správního orgánu podle soudního řádu správního.

Pro spotřebitele je důležité i to, že řízení před arbitrem není zpoplatněno a každý účastník zásadně nese své náklady sám. To ale neznamená automatický úspěch ani univerzální nárok na odškodnění. Arbitr je vázán svou zákonnou působností, musí zjistit skutkový stav a může návrh zčásti či zcela zamítnout nebo řízení z procesních důvodů zastavit.

Zákonná sankce v nálezu není náhradou spotřebiteli

Pokud arbitr návrhu alespoň zčásti vyhoví, § 17a mu ukládá přidat sankci proti instituci:

„uloží současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky […] nejméně však 15 000 Kč.“

—

V případu FlexiFin proto vedle částky 29 552,72 Kč pro spotřebitele vznikla i povinnost uhradit sankci 15 000 Kč. Tyto dvě položky se nesmějí sčítat jako spotřebitelovo přiznané odškodnění. Zákon výslovně říká, že sankce je příjmem státního rozpočtu. Jde o následek částečného úspěchu spotřebitele v řízení, nikoli o správní pokutu uloženou ČNB a nikoli o peníze určené navrhovateli.

Co řeší ČNB v sankčním rozhodnutí

Rozhodnutí ČNB S-Sp-2020/00125/CNB/573 proti společnosti FINSPACE vycházelo z dohledové kontroly a z následného přestupkového řízení. ČNB zjistila mimo jiné, že poskytovatel při opakovaném prodloužení splatnosti v šesti prověřovaných případech řádně neposuzoval úvěruschopnost, ve 42 případech neuchoval záznam o výpočtu disponibilního limitu, ve 30 případech neměl hodnověrné doklady o ověření příjmu a v dalších případech překročil zákonný limit smluvní pokuty.

Výrok nesměřoval k vypořádání jedné smlouvy jednoho spotřebitele. Uznal poskytovatele vinným ze souboru přestupků a stanovil veřejnoprávní následek:

„ukládá […] pokuta ve výši 1 000 000 Kč“

—

Pokuta byla splatná na veřejný účet, nikoli spotřebitelům ze zkoumaného vzorku. Rozhodnutí je přesto pro jejich případné spory významné: může popisovat postupy poskytovatele, časové období, nedostatky dokumentace a právní hodnocení regulátora. Samo však neurčuje, kolik konkrétní klient přeplatil, zda jeho smlouva byla neplatná nebo zda má nárok na náhradu škody. Tyto otázky vyžadují vlastní skutkové a právní posouzení.

Rozdílné důkazy a rozsah závěrů

Arbitr obvykle řeší jednu spotřebitelskou věc. Potřebuje spojit konkrétní smlouvu s konkrétním příjmem, výdaji, závazky, platbami, datem a použitelným zněním zákona. Výsledek může být pro stejného poskytovatele jiný v jiném sporu, pokud se liší údaje, smluvní dokumentace, schopnost splácet nebo rozhodné období.

ČNB často hodnotí systém. Kontroluje interní předpisy a jejich skutečné používání, vzorek mnoha složek, způsob ověřování dat, dohled nad zprostředkovateli nebo schopnost zpětně rekonstruovat proces. Přestupek může být prokázán i bez výpočtu soukromoprávní újmy každého klienta. Naopak skutečnost, že ČNB určitou otázku v jednom rozhodnutí nepostihla nebo část řízení zastavila, sama nedokazuje bezvadnost všech individuálních smluv.

Ani procesní označení se nesmějí zaměňovat. U arbitra může jeden spis obsahovat nález a pozdější rozhodnutí o námitkách. U ČNB je třeba rozlišit příkaz, prvostupňové rozhodnutí, rozklad a pravomocné správní rozhodnutí. Označení FINAL_ADMINISTRATIVE_DECISION navíc nevylučuje pozdější soudní přezkum; ten se hledá samostatně v rozhodnutích správních soudů.

Jak se obě cesty prakticky doplňují

Spotřebitel by měl nejprve vymezit, čeho se domáhá: vrácení konkrétních plateb, určení právního vztahu, změny evidence, náhrady škody nebo jen prověření dohledu. Pro peněžitý či smluvní spor může být při splnění podmínek vhodné řízení před finančním arbitrem. Podnět ČNB může upozornit na systémové nebo opakované porušování, ale podatel nemá považovat dohledové řízení za náhradu vlastního nároku.

Instituce musí naopak počítat s tím, že náprava jednoho klientského sporu neodstraní dohledové riziko. Opakovaná chyba v pravidlech, datech nebo dokumentaci může být předmětem samostatné kontroly a sankce. Zákon o finančním arbitrovi navíc stanoví, že arbitr informuje orgány dohledu o zjištěných nedostatcích v činnosti institucí. Právní rámec tak výslovně umožňuje, aby poznatek z individuálního sporu přispěl k širšímu dohledu.

Závěr

Finanční arbitr poskytuje cestu k mimosoudnímu vyřešení individuálního sporu spotřebitele s institucí. Jeho nález může přikázat přímé plnění spotřebiteli, stát se soudně vykonatelným a současně uložit instituci sankci podle § 17a, která připadne státu. ČNB vystupuje jako regulátor: prokazuje přestupky, ukládá správní pokuty a používá dohledové nástroje k ochraně řádného fungování trhu.

Rozhodnutí jednoho orgánu proto nenahrazuje rozhodnutí druhého. Pro posouzení špatného úvěrování je třeba oddělit individuální smluvní nárok, veřejnoprávní odpovědnost poskytovatele, procesní stav obou řízení a případný soudní přezkum. Teprve jejich správné propojení ukáže, co získal konkrétní spotřebitel a jaký systémový následek postihl poskytovatele.

Zdroje

This article provides general legal information, not advice for a specific matter. Laws, facts and procedural deadlines may change the result. Follow the linked primary sources and obtain local advice before acting.