Stručná odpověď
Jako konkrétní dostupný příklad obsahuje kolekce Finanční správy smlouvu mezi Českou republikou a Kazachstánem o zamezení dvojího zdanění, vyhlášenou pod č. 3/2000 Sb. m. s. Její článek 11 říká, že úroky mohou být zdaněny ve státě rezidence příjemce. Současně mohou být zdaněny také ve státě, kde mají zdroj. Je-li však skutečný vlastník úroků rezidentem druhého smluvního státu, daň ve státě zdroje nesmí přesáhnout 10 % hrubé částky úroků.
Limit není univerzální sazbou pro jakoukoli zahraniční platbu. Týká se jen vztahu mezi Českem a Kazachstánem, jen příjemce splňujícího podmínku rezidence a skutečného vlastnictví a jen částky kvalifikované jako úrok podle smlouvy. Článek obsahuje výjimku pro některé vládní a státem garantované úvěry, zvláštní pravidlo pro pohledávku spojenou se stálou provozovnou a omezení pro nadměrný úrok mezi spojenými osobami. Před praktickým použitím sazby je proto nutné ověřit aktuální použitelnost smlouvy, rezidenci, skutečné vlastnictví, zdroj platby, vztahy mezi stranami a české vnitrostátní povinnosti plátce.
Kterou smlouvu dostupný záznam obsahuje
Produkční vyhledávání Legalcode našlo v kolekci CZ_FA smlouvu mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku. Oficiální publikace uvádí, že smlouva byla podepsána 9. dubna 1998 v Almaty a vstoupila v platnost 29. října 1999. České a anglické znění byly vyhlášeny společně; podle sdělení je pro výklad rozhodné anglické znění.
Tento článek odpovídá na otázku pomocí této jedné smlouvy. Nelze ji použít na věřitele z Německa, Spojeného království, Spojených arabských emirátů ani jiného státu. Pro každého partnera je třeba nejprve vybrat správnou bilaterální smlouvu v a ověřit její platnost, pozdější protokoly a případný vliv mnohostranného nástroje MLI.
Základní rozdělení práva na zdanění
Článek 11 odst. 1 přiznává právo na zdanění státu rezidence příjemce:
„Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.“
—
To však není výlučné právo. Odstavec 2 výslovně dovoluje zdanění také ve státě zdroje podle jeho práva. Jestliže tedy český dlužník platí úroky kazašskému věřiteli, může české vnitrostátní právo založit zdanění v Česku. Smlouva toto právo neodstraňuje, nýbrž omezuje jeho výši při splnění smluvních podmínek.
Klíčový limit zní:
„jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků“
—
Sazba se počítá z hrubé částky, nikoli z čistého zisku věřitele po odečtení jeho nákladů. Zároveň jde o maximum smluvně dovolené ve státě zdroje, ne o automatický příkaz vždy strhnout právě 10 %. Pokud české právo stanoví nižší zatížení nebo osvobození, smlouva sama vyšší daň nevytváří. Praktický výsledek se určuje společným čtením účinného a příslušné smlouvy.
Rezidence a skutečný vlastník nejsou formalita
Desetiprocentní limit je podmíněn tím, že skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu. Nestačí tedy pouze poslat peníze na účet společnosti založené v Kazachstánu. Je nutné doložit smluvní rezidenci příjemce a posoudit, zda příjemce není jen prostředníkem, agentem nebo průtokovou společností, která musí platbu předat jiné osobě.
Smlouva v článku 4 definuje rezidenta podle daňové povinnosti založené zejména bydlištěm, sídlem, místem založení či vedení nebo podobným kritériem. Osoba zdaňovaná v daném státě pouze z příjmů ze zdrojů v tomto státě do definice nespadá. U dvojí rezidence smlouva obsahuje rozhraničovací pravidla.
Pro provozní praxi to znamená získat a uchovat odpovídající potvrzení o daňovém domicilu a podklady ke skutečnému vlastnictví před uplatněním smluvního limitu. Text smlouvy neříká, jaký konkrétní český formulář nebo procesní důkaz musí plátce použít v roce 2026; to stanoví aktuální české daňové právo a správní praxe.
Co smlouva považuje za úrok
Článek 11 odst. 4 používá širokou definici. Úrokem jsou příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, bez ohledu na zajištění nemovitostí nebo právo účasti na zisku dlužníka. Výslovně zahrnuje příjmy z vládních cenných papírů, obligací a dluhopisů a také prémie a výhry spojené s těmito instrumenty.
„příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných […]“
—
U běžné půjčky je kvalifikace zpravidla přímočará. U hybridního financování, participačního úvěru, poplatků, diskontu nebo sankčních plateb je třeba samostatně určit, zda konkrétní výnos spadá do článku 11, jiného článku smlouvy nebo jen pod vnitrostátní právo. Název položky ve smlouvě nebo účetnictví není sám o sobě rozhodující.
Osvobození pro vládu a státem podporované financování
Odstavec 3 poskytuje zvláštní osvobození ve státě zdroje. Vztahuje se na úroky pobírané a skutečně vlastněné vládou druhého smluvního státu, jeho správními útvary či místními úřady, centrální bankou nebo finanční institucí zcela vlastněnou touto vládou. Osvobození se vztahuje také na úroky z půjček garantovaných touto vládou.
Tato výjimka se nemá mechanicky rozšiřovat na každou banku s částečnou státní účastí nebo na obchodní společnost financující veřejný projekt. Text rozlišuje plné vlastnictví finanční instituce a vládní garanci konkrétního úvěru. Plátce musí doložit, do které kategorie transakce skutečně patří.
Stálá provozovna mění použitelný článek
Podle odstavce 5 se základní pravidlo odstavců 1 a 2 nepoužije, pokud je pohledávka, z níž úrok plyne, skutečně spojena se stálou provozovnou skutečného vlastníka ve státě zdroje. V takovém případě se použije článek 7 o ziscích podniků, případně historický článek 14 o nezávislých povoláních.
Příklad: kazašská finanční společnost může mít v Česku stálou provozovnu. Pokud však český úvěr spravuje přímo centrála a pohledávka se k provozovně neváže, samotná existence kanceláře nemusí stačit. Rozhodující je skutečné spojení pohledávky s provozovnou, nikoli pouze korporátní přítomnost ve státě plátce.
Kde má úrok zdroj
Odstavec 6 považuje úrok za pocházející ze smluvního státu zpravidla tehdy, když je plátce jeho rezidentem. Zvláštní pravidlo se použije, jestliže dluh vznikl v souvislosti se stálou provozovnou nebo stálou základnou v jednom státě a tato provozovna či základna úrok nese. Pak se zdroj přiřadí státu této provozovny nebo základny.
Tato úprava může být důležitá ve skupině, kde smlouvu uzavírá centrála, ale financované aktivum, závazek a náklad se vztahují k zahraniční pobočce. Samotné místo bankovního účtu nebo měna platby zdroj úroku neurčují.
Nadměrný úrok mezi spojenými osobami
Odstavec 7 omezuje smluvní výhodu při zvláštním vztahu mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi nimi a třetí osobou. Pokud úrok přesahuje částku, kterou by nezávislé strany sjednaly vzhledem k dané pohledávce, článek 11 se použije jen na tržní částku. Přebytek zůstává zdanitelný podle vnitrostátních právních předpisů obou států s přihlédnutím k ostatním ustanovením smlouvy.
Pro skupinový úvěr proto nestačí určit smluvní sazbu 10 %. Je třeba samostatně doložit jistinu, splatnost, zajištění, měnu, rating dlužníka, garance a tržní úrok. Smluvní strop srážky neřeší převodní ceny ani daňovou uznatelnost nákladu.
Co musí plátce ověřit před výplatou
Rozumný kontrolní soubor obsahuje alespoň identitu stran, přesný stát smluvního partnera, aktuální text smlouvy a protokolů, potvrzení rezidence, skutečného vlastníka, právní titul a výpočet úroku, zdrojové pravidlo, případnou stálou provozovnu, vztah mezi osobami a vnitrostátní srážkové a oznamovací povinnosti. Je také nutné určit, jak bude dvojí zdanění odstraněno ve státě rezidence příjemce.
Produkční MCP u tohoto záznamu uvádí status: UNKNOWN. To není důkaz, že smlouva neplatí, ale ani potvrzení její aktuální použitelnosti. Oficiální publikace potvrzuje historický vstup v platnost; použití na platbu v roce 2026 vyžaduje aktuální kontrolu u Finanční správy včetně případných změn prostřednictvím MLI.
Závěr
Dostupná česko-kazašská smlouva dovoluje zdanit úroky ve státě rezidence příjemce i ve státě zdroje. Pokud je kazašský věřitel skutečným vlastníkem a smluvním rezidentem, česká daň ve státě zdroje je podle článku 11 omezena na 10 % hrubé částky. Výsledek mohou změnit vládní osvobození, spojení pohledávky se stálou provozovnou, zdrojové pravidlo a nadměrný úrok mezi spojenými osobami. Sazba proto není samostatnou odpovědí: nejprve se musí určit správná smlouva a její aktuální stav, poté prokázat podmínky článku 11 a nakonec použít české vnitrostátní postupy.
Zdroje
This article provides general legal information, not advice for a specific matter. Laws, facts and procedural deadlines may change the result. Follow the linked primary sources and obtain local advice before acting.